D příběh dvou světů
Nejhezčí knížka, co jsem loni objevila (vyšla už v roce 2020, takže jsem pozadu). Většinou je dílo od spisovatele Michela Fabera možné číst i v českých překladech, ale knížka o které chci mluvit u nás zatím nevyšla (alespoň jsem jí nebyla schopná najít) a bojím se, že jen tak nevyjde. Důvodem je pravděpodobně hlavní zápletka. Ze světa jednoho dne zmizí písmeno D a postupně začnou mizet i slova, která v sobě toto písmeno obsahují (v angličtině tedy dogs, donkeys, dolphins, dandelions atd.) a zdá se, že jediný, kdo si toho všimne, je malá holčička. To by chtělo překladatele formátu Jana Kantůrka, aby si s tím poradil (opravte mě, jestli se mýlím).
Příběh řadím do kategorie typu Narnie (často využívané např. Nielem Gaimanam). Dítě vidí něco, co dospělý ne. Dítě projde bránou do jiného světa, který je v mnoha věcech jiný. Dítě zachrání svět, ten druhý i ten náš. Dítě se vrátí zpět a nikdo si ani nevšimne, že bylo pryč.
Můžeme se dohadovat o tom, že úplně originálního není dnes vlastně nic a já budu vždycky argumentovat, že tenhle typ příběhu je tak oblíbený, protože prostě funguje, když se dobře uchopí a tady ho převzal velice schopný autor.
Další věc, kterou musím ocenit, je úžasně kreativní grafika. Kniha v sobě nemá ilustrace (což je samozřejmě škoda) místo toho má ale téměř interaktivní lettering. Například ve chvíli, kdy hlavní hrdinka vidí ve Druhém světě vážky, které kradou z našeho světa písmeno D, objeví se na stránkách knihy malé vážky, které z textu, který čteme, vytrhávají a odnášení všechna písmena D.
Předejdu otázce, není to knížka spíš pro děti?
Je to dobrý příběh, který mohou ocenit i děti, čili není to knížka výhradně pro dospělé a tím bych to téma uzavřela.
